Osobní

Senátní volby

Zvýšení zájmu voličů o Senát mají sami senátoři ve vlastních rukou

Na 13. zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl 13. dubna projednáván návrh celkem 47 senátorů na změnu volebního zákona, který by prodloužil časový rozestup mezi prvním a druhým kolem senátních voleb z jednoho týdne na týdny dva a uzákonil by doručování volebních lístků pro druhé kolo přímo do domácností.

Senátoři si od tohoto návrhu slibovali větší „propagaci“ konání druhého kola senátních voleb a zvýšení voličské účasti. Jako zpravodaj tohoto návrhu zákona jsem navrhl a doporučil jeho zamítnutí, a to hned z několika důvodů. Návrh by se dal odbýt už jenom tím, že v Senátu paralelně vzniká návrh legislativy na zavedení jednokolové volby do Senátu. Předložení dílčí úpravy, navíc uspěchané v čase těsně před letošními senátními volbami, považuji navíc za zcela nekoncepční.

Problém v tom, proč lidé nechodí k senátním volbám, ale vidím mnohem hlubší. Souvisí s tím, nakolik voliči vnímají práci Senátu jako důležitou. Pouhé prodloužení termínu mezi prvním a druhým kolem senátních voleb a zasílání volebních lístků domů nemůže přinést změnu, protože se jím neřeší to, proč se lidé k volbám do Senátu staví tak chladně. Jednoduchým pohledem na statistiky volební účasti si můžeme udělat závěr, že v poslední dekádě klesá zájem voličů o uplatnění svého hlasu nejen ve druhém kole senátních voleb, ale snižuje se zájem o senátní volby obecně. V posledních senátních volbách v roce 2016 dosáhla průměrná účast v prvním kole pouze jedné třetiny oprávněných voličů a ve druhém kole tristních necelých 16 %. Stejně žalostný zájem voliči vyjadřují svou (ne)účastí už jen ve volbách do Evropského parlamentu. Oproti tomu se Poslanecká sněmovna těší sice stagnujícímu, ale velmi vysokému zájmu voličů, kterých k urnám chodí dlouhodobě kolem 60 %.

Co z toho vyplývá? Zřejmě to, že voliči našemu Senátu, stejně jako vzdálenému a cizímu Evropskému parlamentu, nerozumí a nevěří, že jejich volení zástupci mohou přinést opravdovou změnu. Je to dáno nejen funkcí, kterou obě instituce hrají v legislativním systému, ale i nesrozumitelností a problematickou komunikací volených zástupců se svými voliči. Mnohdy totiž neumí ani vysvětlit, co vlastně při výkonu svého mandátu dělají, a hlavně jak hmatatelně prosazují zájmy svých voličů a zlepšují jejich každodenní život. Voliči velmi dobře vnímají, že i v Senátu po léta probíhá nekonečné politikaření, kdy jsou mnohdy dobré a pro lidi prospěšné návrhy zákonů torpédovány a blokovány senátory jenom proto, že jejich předkladatelé mají jiný politický dres než v horní komoře vládnoucí většina.

Možná si říkáte, že pouhé odmítnutí senátorského návrhu, které se mi úspěšně podařilo prosadit, nic neřeší a oprávněně se ptáte, co tedy vidím jako alternativu. Na rozdíl od převážné většiny svých kolegů mám se senátními volbami přitom své vlastní zkušenosti, a to včetně všech svízelů i specifik, která jsou s tímto typem voleb spojena. V roce 2016 jsem kandidoval na post senátora ve volebním okrsku č. 64 – Nový Jičín. Zastávám názor, že právě horní komora Parlamentu České republiky hraje podstatnou roli v legislativním procesu. Na druhou stranu nechci lpět na systému volby senátorů, který od svého prosazení v polovině 90. let neprošel změnou, která by odrážela zkušenost, kterou mají s horní komorou voliči za více než dvacet let její existence.

Chceme-li, aby Senát i nadále fungoval jako „legislativní pojistka“ musí volební novelizace projít poctivou léčbou koncepční a napříč politickým spektrem vydiskutované reformy.

Pro ozdravení horní komory existují léky s účinkem dlouhodobým, jakým může být změna volebního systému do Senátu a přiblížení se například jednokolovému australskému systému. Takovou změnu bych uvítal a budu ji v dalších diskuzích podporovat a prosazovat. Můžeme ale také naordinovat léky, které v politickém organismu zafungují okamžitě. Tím hlavně myslím zvýšení aktivity a zlepšení komunikace každého z jednotlivých senátorů, kteří by si měli u svých voličů obhájit, že pracují pro ně. Pouze získáním důvěry voličů svou každodenní prací mohou senátoři odvrátit oslabení pozice senátu a zvýšit zájem o dění v této instituci. Nalhávali bychom si, kdybychom věřili, že pouze technické posunutí konání druhého kola senátních voleb zvýší zájem o senát.

JS