Proč ČR dává azyl nelegálům?

Paní Šojdrovou moc nemusím, ale poukázala na zajímavou věc - jaktože dáváme azyl nelegálním migrantům když ANO prohlašuje že žádného nelegála nevezmeme? Paní Šojdrová řekla toto: „Mezitím Česká republika loni udělila 47 azylů a doplňkovou ochranu 120 dospělým, z toho asi 50 syrským uprchlíkům, kteří přišli do České republiky de facto ilegálně. Já nechci dělat nějakou partyzánštinu a brát do České republiky nelegálně děti bez doprovodu. Z 37 v podstatě ilegálních, nezletilých bez doprovodu, většina v Česku zůstala a dostala trvalý pobyt,“

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/syrie-sirotci-sojdrova-kdu-csl-recko-uprchlicke-tabory.A190328_145515_domaci_kop

Když sem přichází Syřané, tak přece procházejí přes bezpečné země, mají požádat o azyl tam. Proč nám ANO lže a dává azyl těm kterým jej nemá dávat?

František Černoch

Odpověď Jiřího Strýčka:

Vážený pane Černochu, děkuji Vám za Váš dotaz.

Opatřil jsem si všechny dostupné statistiky a obávám se, že nevím, jak paní Šojdrová došla k číslu 50ti nelegálních syrských uprchlíků s uděleným azylem.

Podrobné zprávy ministerstva vnitra o situaci v oblasti migrace za roky 2017 a 2018 obsahují následující fakta. V roce 2017 byl nelegální pobyt na území ČR zjištěn u 185 cizinců, kteří požádali o azyl na území ČR, z toho u 6 občanů Sýrie. V roce 2018 byl nelegální pobyt na území ČR zjištěn u 216 cizinců, kteří požádali na území ČR o azyl, z toho u 8 občanů Sýrie. V obou letech tedy z tzv. „nelegálů“ požádalo o azyl jen dohromady 14 Syřanů. Vás jistě zajímá počet Syřanů, u kterých byl zjištěn nelegální pobyt, a následně zažádali o mezinárodní ochranu, kterou i obdrželi. Vezmeme-li v úvahu délku azylového řízení, připadají ve vztahu k roku 2018 v úvahu zjevně jen žadatelé za rok 2017 a 2018. Otázka tedy zní, kolik z 14 žádajících Syřanů azyl nakonec obdrželo. Vězte, že bohužel taková statistika neexistuje. Z prosté úvahy však plyne, že i kdyby někdo z ilegálních migrantů ze Sýrie azyl nakonec dostal, nemohlo jich být 50, jak tvrdí paní Šojdrová.

Institut mezinárodní ochrany (zahrnuje i azyl) je určen pro všechny, kteří splní zákonem stanovené podmínky. Každá žádost o mezinárodní ochranu je vždy posuzována individuálně a řízení probíhá v souladu s platnou národní a mezinárodní legislativou i Ženevskou úmluvou o uprchlících. Osoba, která dorazí na území kteréhokoliv státu EU, byť bez platných dokladů, s úmyslem o mezinárodní ochranu požádat, není v tomto kontextu považována za osobu zneužívající azylovou proceduru. V situacích, ve kterých se uprchlíci nachází, často nemají možnost potřebné doklady získat, a ze své země doslova prchají. Pokud je následně v řízení o udělení mezinárodní ochrany prokázáno, že osoba měla legitimní důvody k odchodu ze své země, je jí mezinárodní ochrana přiznána i přes to, že vstoupila nelegálně do země, ve které hledá ochranu. Jinými slovy, pokud je této osobě mezinárodní ochrana udělena, nejde o zneužití azylového systému.

Jinou situaci představují osoby, které záměrně zneužívají azylových procedur k legalizaci pobytu na území. Typickým příkladem je osoba, která měla na území státu povolen legální pobyt, ovšem toto povolení k pobytu vypršelo a osoba se tak na území státu ocitá v nelegálním postavení. Dále však vykonává činnost, pro kterou zde povolený pobyt měla, až do chvíle, kdy je odhalena příslušnými orgány. V tuto chvíli požádá o mezinárodní ochranu, protože tak může po dobu celého řízení o udělení mezinárodní ochrany na území státu legálně pobývat. V konečném důsledku je ale s vysokou pravděpodobností její žádost o mezinárodní ochranu zamítnuta, protože nejsou shledány žádné důvody pro její udělení. Stejně tak se může jednat o osobu cestující za lepším životem do Evropy, která v prvním státu, do kterého dorazí, požádá o mezinárodní ochranu, aby se tak dostala do legálního postavení, a následně cestuje do jiné země Schengenu, kterou si předem vytipovala jako svou cílovou destinaci. Ovšem k takovému chování ji podaná žádost o mezinárodní ochranu neopravňuje. Pokud je taková osoba na území jiného státu zjištěna, je navrácena zpět do země, ve které původně o mezinárodní ochranu požádala, a to v souladu s Dublinským nařízením.

Zdroj: Parlamentní listy

Až nepatřičně velkou mediální pozornost strhli někteří politici k případu českého řidiče Jiřího Sagana, který převážel Francií v nákladním prostoru kamionu 15 iráckých uprchlíků. Francouzský soud ho odsoudil za pašování migrantů k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Ústy některých našich politiků se mluví o skandálním selhání francouzské justice i policie, spiknutí proti „našim lidem“ i o nečinnosti českých úřadů v tomto případu.

Protože mediální realita bývá od skutečnosti často dosti vzdálená, prosadil jsem jako poslanec tento bod na program jednání zahraničního výboru sněmovny. Mohli jsme tak s kolegy o případu otevřeně hovořit se zástupci úřadů i odborníky, kteří se případem přímo zabývali. Ani nepřekvapí, že skutečnost vypadá poněkud jinak. Pojďme se podívat na fakta případu.

Ministerstvo zahraničních se věcí samozřejmě důkladně zabývalo. A to jak jeho diplomatická, tak i konzulární sekce. Svým charakterem totiž tento případ nevybočuje z celé řady obdobných případů, kterými se naše konzulární služba dennodenně zabývá. Pro zajímavost, denně jsou na celém světě v průměru zatčeni dva naši občané. Jedná se tedy z pohledu ministerstva o běžnou věc.

Pan Sagan je českým občanem, ale od roku 2012 žije trvale ve Španělsku. Jak jsem z jednání výboru pochopil, dlouhodobě pracoval i před přestěhováním do Španělska pro španělskou spediční firmu. Do Španělska se v roce 2012 přestěhovala i žena pana Sagana, přestože spolu manželé již 24 let nežijí.

Pan Sagan v červenci 2018 ve Francii slovy rozsudku „usnadnil či se pokusil usnadnit nezákonný vstup, pohyb či pobyt iráckých uprchlíků“. Kamion, který pan Sagan řídil, směřoval do Anglie. Pan Sagan v chladicím nákladovém prostoru převážel patnáct osob, které byly na francouzském území nezákonně. Navíc, převážel je způsobem nehumánním, v mrazicím boxu. Tyto podmínky ohrožovaly život uprchlíků.

Dle informací prezentovaných na jednání výboru je pan Sagan z pohledu francouzského práva recidivistou. V minulosti byl již odsouzen za případy nedodržování pravidelného odpočinku při řízení kamionu. Zřejmě i z tohoto důvodu byl za svůj čin odsouzen francouzským soudem nejprve k trestu odnětí svobody na 18 měsíců, s možností prominutí zbytku trestu po uplynutí poloviny trestu. Nepřijmul však tento rozsudek a odvolal se (jeho advokát podal kasační stížnost podle francouzského práva). Důvody neznáme, advokát je nesdělil.

U odvolacího soudu se potvrdila skutková podstata případu i důkazy. Pan Sagan se hájil tím, že o uprchlících nevěděl. Další tvrzené skutečnosti jsou však nejasné a vedou k nesrovnalostem. Záznam spediční firmy o dálkově sledované teplotě v přepravním prostoru však vypovídá o tom, že byl kamion za noc třikrát otevřen. Byl přitom z venku zaplombován a jediné klíče měl pan Sagan. Zvukům, které z nákladního prostoru vycházely, nevěnoval pozornost. Dveře kamionu nejevily známky násilí. V období předcházejícím jeho činu projel pan Sagan šestkrát stejnou trasu a vždy parkoval mimo hlídané parkoviště na odlehlém místě u lesa.

V lednu byl odvolacím soudem odsouzen k odnětí svobody na dva roky a zákazu vstupu do Francie na dobu 4 let. O rozsudku není důvodu pochybovat. Francie je právním státem s funkčním a nezávislým soudnictvím. Stejným měřítkem nahlíží i francouzské úřady na rozsudky našich soudů.

České ministerstvo zahraničí poskytlo panu Saganovi i jeho rodině veškerý konzulární servis, který je v takových případech našim občanům poskytován. Řidiči kamionů ve Francii v těchto případech využívají nepřetržité konzulární linky. Asistence zahrnuje i právní pomoc podle právního řádu daného státu. Plnou asistenci našich úřadů však rodina ani pan Sagan nevyužili. Pan Sagan dle mých informací s rodinou nekomunikuje. Rodina mu zaslala balík v období, kdy to ještě nebylo povoleno, nyní mu rodina nezasílá poštu ani balíky. Iniciativa zůstává pouze v rukou našich úřadů.

A mediálně se přetřásá i možnost přeložení pana Sagana k výkonu trestu do České republiky. Realita je bohužel taková, že o přeložení do ČR nikdo nepožádal. A to nemohou udělat úřady, žádost musí vzejít od pana Sagana nebo rodiny. Kdyby k tomu však došlo, nesmíme zapomenout, že pan Sagan trvale bydlí ve Španělsku, má však české občanství. Délka trvání trestu však spíše neodpovídá podmínkám přeložení do ČR. Trest je z tohoto pohledu krátký, jen vyřízení formalit na obou stranách zabere v těchto případech skoro rok.

Dne 5.12. se rovněž konala mimořádná schůze zahraničního výboru Poslanecké sněmovny k aktuální situaci po událostech v Kerčském průlivu.  Byly nám podány informace ohledně stávajícího stavu a očekávaného vývoje. Dobrou zprávou je, že se zřejmě jednalo o neplánovanou akci, která by neměla mít další širší důsledky a dopady.  Jednoznačně však bylo konstatováno, že nemůžeme akceptovat vyjádření ruské strany ohledně  narušení mezinárodních vod Ruska, neboť Česká republika nikdy neuznala anexi Krymu jako takového.

Závěrečným usnesením ZAV bylo odsouzení použití síly vůči ukrajinským lodím a výzva k deskalaci napětí a obnovení stability v regionu, jakož i výzva k propuštění zadržených ukrajinských námořníků.

24. schůze Sněmovny

http://www.psp.cz/sqw/cms.sqw?z=12097

Na výše uvedeném odkazu najdete to nejdůležitější co se ve Sněmovně odehrálo v prvním týdnu 24. schůze, která bude pokračovat v týdnu od 17.-21.12. 2018  a na které budeme schvalovat zákon o Státním rozpočtu pro rok 2019  ve 3. čtení.

Jsem velmi rád, že se podařilo schválit navýšení na domácí péči pro lidi s nejvyšším postižením o 6.000 Kč a příspěvek na péči o těžce postižené o 4.000 Kč.

Na 13.12. byla svolána 25. schůze PS kdy jediným bodem programu bude zdanění církevních restitucí.

Určitě zajímavé téma o kterém Vás budu informovat.

V návaznosti na schválení zákona o fiskálním paktu jsem obdržel od řady občanů dotaz, co je to ten fiskální pakt a co představuje pro ČR.

Fiskální pakt, oficiálně Smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové politice byl poprvé oficiálně zveřejněn na evropském summitu 30.1.2012 a vešel v platnost 1. 1. 2013

K dnešnímu dni ho přijalo 26 členských zemí EU včetně ČR, mimo Chorvatska a z důvodu brexitu Velké Británie.

Fiskální pakt navazuje na předcházející Pakt stability a růstu avšak stanovuje přísnější pravidla pro rozpočtové deficity a celkového zadlužen jednotlivých zemí eurozóny. Přijetím fiskálního paktu se vlády zavazují, že státní rozpočet jejich zemí bude vyrovnaný nebo v přebytku. Maximální výše  tolerovaného strukturálního deficitu je 0,5% HDP /hrubý domácí produkt/ a pro státy s dluhem nižším než 60% HDP je tolerován deficit až do výše 1% HDP

Zaznívají obavy, že přijetí fiskálního paktu je vstupenkou do eurozóny. Není tomu tak z následujících důvodů:

-fiskální pakt není smlouva s Evropskou  unií. Jedná se o mezivládní dohodu, jejímiž stranami jsou vybrané země EU. EU jako celek smluvní stranou není. Fiskální pakt proto neposiluje pravomoci EU a Evropské komise vůči ČR

-země, které neplatí eurem mají možnost se k této smlouvě připojit aniž by byly vázány povinností vyrovnaných rozpočtů, které jsou obsaženy v hlavě III a IV této smlouvy. Jinými slovy pravidla smlouvy jsou závazná pouze pro země eurozóny /ČR není/. Ostatní signatáři, což je nyní i ČR je budou povinni dodržovat až po zavedení eura.

-premiér ČR p. Andrej Babiš se několikrát zcela jasně vyjádřil, že v současné době není doba a nemáme zájem na přijetí eura a vstupu do eurozóny

Fiskální pakt je však nutno chápat i v politické rovině, protože tento pakt zavádí tzv. eurosummity – setkání hlav států a vlád zemí eurozóny s předsedy Evropské komise a Evropské centrální banky.

Představitelé zemí, které tuto smlouvu ratifikovaly, ale zatím nepřijaly euro se rovněž mohou těchto summitů zúčastňovat, avšak bez  hlasovacího práva, nicméně přijetí fiskálního paktu nám tedy dává možnost „být u toho“,  být blíže zemím platících eurem.

Fiskální pakt by měl zlepšit komunikací jednotlivých zemí, slaďovat domácí  reformy a ve vztahu k makroekonomické politice stabilizovat veřejné finance.

Jak jsem již uvedl přijetí fiskálního paktu není automatickou vstupenkou do eurozóny a přijetí eura což je ale samostatná kapitola.

Zahraniční výbor

Dne 21. 6. proběhla v pořadí 15. schůze zahraničního výboru s následujícím programem

1. Informace o průběhu a závěrech summitu EU – západní Balkán, který se konal 17. května 2018 v Sofii. Informace nám poskytl Ing. Miloslav Stašek, státní tajemník MZV a dále Ing. Vladimír Němec, ředitel odboru pro všeobecné záležitosti EU
2. Informace o závěrech Rady EU pro zahraniční věci z 28. 5. se zvláštním zřetelem na Společný komplexní akční plán – JCPOA. Touto problematikou nás provázel JUDr. Pavel Klický, ředitel odb. Blízkého východu a sev. Afriky MZVG a dále JUDr. Peter Gajdušek, řed. odb. Organizace spojených národů MZV
3. Dalším bodem byl poslanecký návrh týkající se vydání zákona o zrušení zákona o zákazu dodávek pro jadrnou elektrárnu Bušehr , který byl však přerušen
4. Závěrečným bodem pořadu schůze byla informace o aktuální situaci v KLDR, kterou nám poskytl Mgr. Martin Klepetko, ředitel odboru států Asie a Pacifiku MZV

Pokud byste měli zájem o bližší informace k některému z projednávaných bodů, můžete mne kontaktovat na mých internetových stránkách.

S ohledem na turbulentní vývoj událostí na mezinárodní politické scéně a to zejména s ohledem na události v Sýrii zasedal zahraniční výbor i na dvou mimořádných schůzích.

- první schůze se konala dne za účasti členů zahraničního výboru a zástupců Ministerstva zahraničních věcí a Vojenského zpravodajství

- druhá schůze se konala jako společná schůze zahraničního výboru a výboru pro obranu, kterého se kromě přizvaných odborníků zúčastnil i předseda vlády Ing. Andrej Babiš a ministryně obrany Ing. Karla Šlechtová

Na obou schůzkách byly podány podrobné informace o celkové situace a stávajícím dění v Sýrii.

- další mimořádná schůzka se konala za přítomnosti tureckého velvyslance v ČR na které nás informoval o postoji Turecka k aktuálnímu dění v Sýrii

Řádné schůze  zahraničního výboru se konaly ve dne 25. 26. dubna. Hlavními body programu bylo:

- schvalování celé řady mezinárodních smluv a doporučení Poslanecké sněmovně jejich ratifikaci. K těm nejdiskutovanějším patřila ratifikace smlouvy o dvojím zdanění mezi ČR a Republikou Kosovo, ČR a Ghanskou republikou. Dále vládní návrh Smlouvy mezi vládou  ČR a vládou Republiky Kazachstán o spolupráce v boji proti trestné činnosti

Mezi nejzajímavější body druhého dne zasedání zahraničního výboru patřila:

- informace o průběhu a výsledcích řízení s čínskými křesťany

-  informace o tureckých vojenských  akcích na území Sýrie, které byly skvěle prezentovány pracovníky Vojenského zpravodajství

- posledním bodem této řádné schůze zahraničního výboru byla návštěva BIS, kde nám byly představiteli BIS podány informace týkající se přítomnosti ruských zpravodajských služeb na českém území.

V rámci měsíce dubna se dne 11. 4. konala první schůze podvýboru zahraničního výboru pro vnější ekonomické vztahy, jehož  jsem byl s ohledem na své předcházející profesní zaměření a odborné znalosti, zvolen předsedou.

Na svých stránkách Vás budu samozřejmě pravidelně informovat o činnosti tohoto podvýboru

Agenda zahraničního výboru je závislá na zahraniční politice státu. Pokud jde o legislativní činnost, zabývá se výbor jen zákony s cizím prvkem. Hlavní činností je jednání o souhlasu s mezinárodními smlouvami. Je garantem všech zahraničních smluv bez ohledu na jejich věcný obsah. Výbor rovněž projednává příslušné kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu a státního závěrečného účtu. Výbor kontinuálně sleduje i jednotlivá témata zahraniční politiky EU.

Zahraniční výbor udržuje kontakty s partnerskými výbory v Evropě i ve světě a reprezentuje parlamentní dimenzi zahraniční politiky České republiky. Přijímá také nové designované velvyslance  České republiky.

V rámci zasedání zahraničního výboru jsem možnost zúčastnit se velmi zajímavých debat a diskuzí týkajících se např.

Extradičního řízení v případu Sáliha Muslima za účasti prezidenta Policie ČR, zástupců BIS a UZIS. Velmi zajímavá byla rovněž debata týkající se aktuální politické situace na Slovensku za účasti velvyslance Slovenské republiky v ČR pana Petera Weisse.

V rámci zasedání ZAV jsme navštívili zámek Štiřín, kde se konala panelová diskuze o aktuálním zahraničně politickém dění, stuaci v Turecku a zadržení Sálima Muslima, ekonomické diplomacii a ekonomické a rozvojové spolupráci s mimoevropskými a rozvojovými zeměmi. Kromě členů ZAV se diskuze zúčastnili pan ministr zahraniční věcí Martin Stropnický a odborní náměstci ministra MZV pan JUDr. Smolek a Ing. Martin Tlapa.

Mezi nejzajímavější patřilo setkání s velvyslancem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska p.J.E.Nick Archera, který nám podal informace o aktuálním vývoji v kauze Sergeje Skripala a ve vztazích Velké Británie k Ruské federaci.

O práci v ústavně- právním výboru se dozvíte zde.